Evangelium

Ježíšovo evangelium

Evangelium je zvěst o Božím záměru se světem, jak nám ji přinesl sám Vtělený Boží Syn, náš Pán, Ježíš Kristus. Je zachycena v Bibli, a to zejména v Novém zákoně. Můžeme ji shrnout takto:

Svět, v němž žijeme, celé stvoření, má svůj původ v Bohu, který je láska.

Bůh všechno stvořené vložil a i nadále vkládá do tohoto světa z lásky.

I řekl Bůh: "Buďte světla na nebeské klenbě, aby oddělovala den od noci!….“ A stalo se tak…. Viděl, že to je dobré.

I řekl Bůh: "Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby…. Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil (Gn 1,14-18.26-27)

Tobě nezůstala skryta jediná z mých kostí, když jsem byl v skrytosti tvořen a hněten v nejhlubších útrobách země. Tvé oči mě viděly v zárodku, všechno bylo zapsáno v tvé knize: dny tak, jak se vytvářely, dřív než jediný z nich nastal (Ž 139,15n).

Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. V něm byl život a život byl světlo lidí (J 1,1-4).

On (Kristus) je obraz Boha neviditelného, prvorozený všeho stvoření, neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi – svět viditelný i neviditelný; jak nebeské trůny, tak i panstva, vlády a mocnosti - a všechno je stvořeno skrze něho a pro něho. On předchází všechno, všechno v něm spočívá (Ko 1,15-17).

Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, v Bohu zůstává a Bůh v něm (1J 4,16b).

On tvoří tak, že se sám plně dává.

Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný (J 3,16).

V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého Syna, abychom skrze něho měli život. V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy (1J 4,9n).

Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm (J 6,56).

V onen den poznáte, že já jsem ve svém Otci, vy ve mně a já ve vás (J 14,20).

Slávu, kterou jsi mi dal, dal jsem jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno - já v nich a ty ve mně; aby byli uvedeni v dokonalost jednoty a svět aby poznal, že ty jsi mě poslal a zamiloval sis je tak jako mne (J 17,23).

… nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. A život, který zde nyní žiji, žiji ve víře v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne (Ga 2,20).

Každého člověka vždy miloval a stále miluje.

Jen z jeho lásky může člověk žít ten opravdový, nikdy nekončící život jako jeho dítě.

Milovaní, milujme se navzájem, neboť láska je z Boha, a každý, kdo miluje, z Boha se narodil a Boha zná. Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska (1J 4,7-8).

My milujeme, protože Bůh napřed miloval nás (1J 4,19).

Ve své lásce nás předem určil, abychom rozhodnutím jeho dobroty byli skrze Ježíše Krista přijati za syny (Ef 1,5).

Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic (J 15,5).

My víme, že jsme přešli ze smrti do života, protože milujeme své bratry. Kdo nemiluje, zůstává ve smrti (1J 3,14).

Nepřijali jste přece Ducha otroctví, abyste opět propadli strachu, nýbrž přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče! (Ř 8,15)

Protože jste synové, poslal Bůh do našich srdcí Ducha svého Syna, Ducha volajícího Abba, Otče (Ga 4,6).

Člověka stvořil pro lásku.

Přeje si, aby se člověk jeho lásce otevíral, zakoušel ji

a umožňoval také druhým tuto lásku zakoušet.

Milovaní, jestliže Bůh nás tak miloval, i my se máme navzájem milovat. Boha nikdy nikdo neviděl, ale jestliže se milujeme navzájem, Bůh v nás zůstává a jeho láska v nás dosáhla svého cíle (1J 4,11n).

Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem.

Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým (J 13,34-35).

To je mé přikázání, abyste se milovali navzájem, jako jsem já miloval vás. Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele (J 15,12n).

Jako vyvolení Boží, svatí a milovaní, oblecte milosrdný soucit, dobrotu, skromnost, pokoru a trpělivost. Snášejte se navzájem a odpouštějte si, má-li kdo něco proti druhému. Jako Pán odpustil vám, odpouštějte i vy. Především však mějte lásku, která všechno spojuje k dokonalosti. A ve vašem srdci ať vládne mír Kristův, k němuž jste byli povoláni v jedno společné tělo. A buďte vděčni. Nechť ve vás přebývá slovo Kristovo v celém svém bohatství: se vší moudrostí se navzájem učte a napomínejte a s vděčností v srdci oslavujte Boha žalmy, chválami a zpěvem, jak vám dává Duch. Všechno, cokoli mluvíte nebo děláte, čiňte ve jménu Pána Ježíše a skrze něho děkujte Bohu Otci (Ko 3,12-17).

I když se my svým hříchem od této jeho lásky, zdroje našeho pravého života oddělíme,

on nám ve svém milosrdenství neustále nabízí své odpuštění

a uzdravení všeho, čím nás a další lidi toto oddělení od zdroje života zranilo.

Zaženu tvou nevěru jak mračno a jako oblak tvé hříchy. Navrať se ke mně, já tě vykoupím (Iz 44,22).

 ... Je to krev; pro život, který je v ní, se získává smíření (Lv 17,11).

… a budeš si to připomínat a stydět se a už neotevřeš ústa pro svou hanbu, až tě smířím se sebou přes všechno, co jsi páchala, je výrok Panovníka Hospodina (Ez 16,63).

Jestliže jsme my, Boží nepřátelé, byli s Bohem smířeni smrtí jeho Syna, tím spíše nás smířené zachrání jeho život. A nejen to: chlubíme se dokonce Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista, který nás s ním smířil (Ř 5,10-11).

To všecko je z Boha, který nás smířil sám se sebou skrze Krista a pověřil nás, abychom sloužili tomuto smíření. Neboť v Kristu Bůh usmířil svět se sebou. Nepočítá lidem jejich provinění a nám uložil zvěstovat toto smíření. Jsme tedy posly Kristovými, Bůh vám domlouvá našimi ústy; na místě Kristově vás prosíme: dejte se smířit s Bohem! Toho, který nepoznal hřích, kvůli nám ztotožnil s hříchem, abychom v něm dosáhli Boží spravedlnosti (2K 5,18-21).

… aby skrze něho a v něm bylo smířeno všechno, co jest, jak na zemi, tak v nebesích - protože smíření přinesla jeho oběť na kříži. I vás, kteří jste dříve byli odcizeni a nepřátelští Bohu svým smýšlením i zlými skutky, nyní s ním smířil, když ve svém pozemském těle podstoupil smrt, aby vás před Boží tvář přivedl svaté, neposkvrněné a bez úhony (Ko 1,20-22).

V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy (1J 4,10).

Všude, kde se v našem každodenním životě setkáváme s opravdovou láskou,

setkáváme se velice osobně a intimně s Bohem Otcem, s Ježíšem Kristem a s Duchem svatým.

Také my jsme poznali lásku, kterou Bůh má k nám, a věříme v ni (1J 4,16a).

... Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme za tebou?‘ Král jim odpoví a řekne jim: ‚Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili‘ (Mt 25,31-46).

A naděje neklame, neboť Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán (Ř 5,5).

Pro rozhovory na biblických hodinách připravil Jožka